Eduard Fw 190A-4 w/ engine flaps and 2-g, 1/48, 84117

Focke-Wulf Fw 190 Würger (česky „ťuhýk“) je německý jednomístný jednomotorový stíhací letoun navržený koncem 30. let 20. století ing. Kurtem Tankem a ve velkých počtech používaný za druhé světové války. Spolu s dobře známým protějškem letounem Messerschmitt Bf 109 se Fw 190 stal páteří stíhacích sil Luftwaffe. Dvouhvězdicový motor BMW 801, který poháněl většinu verzí, umožnil Fw 190 nést větší zátěž než Bf 109, díky čemuž mohl být nasazen jako denní stíhací letoun, stíhací bombardér, bitevní letoun a v menší míře i jako noční stíhač.

Fw 190A začal ve službě létat nad Francií v srpnu 1941 a brzy se ukázalo, že ve všech parametrech (kromě poloměru zatáčky) předčil tehdejší standardní stíhačku Royal Air Force Spitfire Mk. V,[2] zejména pak v nízkých a středních výškách. Nadřazenost si nad spojeneckými stíhači Fw 190 udržoval až do příchodu vylepšeného letounu Spitfire Mk. IX.[3] V listopadu/prosinci 1942 Fw 190 prodělal první bojový let na východní frontě a od října 1943 zaznamenal mnoho úspěchů ve stíhacích eskadrách a specializovaných útočných jednotkách na pozemní cíle zvaných Schlachtgeschwader.

Výkon série Fw 190A se snižoval ve vysokých nadmořských výškách (obvykle od 6 000 m a výš), což omezovalo jeho účinnost jako záchytného stíhače. Od zavedení Fw 190 se pracovalo na vyřešení tohoto problému u modelu B s přeplňovaným motorem BMW 801, modelu C s prodlouženou přední částí trupu a přeplňovaným dvanáctiválcovým invertním motorem Daimler-Benz DB 603 a modelu D s prodlouženým trupem a motorem Junkers Jumo 213. Problémy s instalacemi turbodmychadel ve verzích B a C způsobily, že v září 1944 byl uveden do provozu pouze model D. Tento vývoj výškového typu nakonec vedl k letounu Focke-Wulf Ta 152, který byl schopen extrémních rychlostí ve středních až vysokých nadmořských výškách (755 km/h ve 13 500 m).[4] Tyto „dlouhonosé“ varianty typu Fw 190 a derivát Ta 152 se technicky přinejmenším vyrovnaly spojeneckým oponentům, nicméně přišly příliš pozdě na to, aby ovlivnily výsledek války.

Fw 190 byl mezi piloty velmi oblíbený. Někteří z nejúspěšnějších stíhacích es Luftwaffe na něm dosáhli mnoha vítězství, včetně Otto Kittela, Waltera Nowotného nebo Ericha Rudorffera. Fw 190 poskytoval větší palebnou sílu než Bf 109 a podle názoru německých pilotů, kteří létali s oběma stíhačkami měl v nízkých až středních nadmořských výškách vynikající manévrovatelnost. Je považován za jeden z nejlepších stíhacích letounů druhé světové války.[5]

Fw 190 s hvězdicovým motorem BMW 801 byl vyráběn v 18 základních variantách. Všechny Fw 190 vybavené hvězdicovými motory si byly do značné míry podobné a starší stroje byly často při generálních prohlídkách a opravách přestavovány na novější varianty. Fw 190 se vyznačoval mohutnou výzbrojí, solidním pancéřováním a výhledem z kabiny, ovladatelností a dobrou manévrovatelností v nízkých a středních výškách. Byl to univerzální letoun, který se hodil jak pro souboje stíhačů, tak pro bitevní úkoly či na přesné bombardování. Nevýhodou byly slabé výškové vlastnosti a dlouhá doba nasazení, neboť v roce 1944 už ho (zvláště variantu Fw 190 A) většina spojeneckých stíhaček svými vlastnostmi předčila.

Fw 190 A-4

Došlo ke standardnímu montování identifikační zařízení FuG 25a. Motor byl použit BMW 801 D-2, jako u předchozí varianty. Bylo pouze přidáno zařízení MW 50, jež pomocí směsi vody a methanolu dokázalo krátkodobě zvýšit výkon motoru. Radiostanice FuG 7a byla nahrazena modernější FuG 16 Z, což se navenek projevilo výraznějším anténním sloupkem na směrovém kormidle. Od této verze se začaly používat soupravy výstroje a výzbroje, jež umožňovaly uzpůsobení letounu podle momentálních potřeb a bylo je možno instalovat přímo na letišti (Rüstsätze – R/číslo).

Fw 190 A-4/R6 – Nejčastější polní úprava kdy FW 190 A-4 nesl pod křídly dvě jednohlavňová odpalovací zařízení neřízených raketových střel WGr. 21 ráže 210 mm.
Fw 190 A-4/U1 - Stroj byl vybaven dvěma podkřídlovými závěsníky ETC 501. Výzbroj byla zredukovány na 2 kanóny MG 151 ráže 20 mm v křídlech.
Fw 190 A-4/U3 - viz FW 190 F-1
Fw 190 A-4/U4 - shodný s FW 190A-3/U4
Fw 190 A-4/U8 - od dubna 1943 označení FW 190 G-1